Život se zdravým selským rozumem

Život se zdravým selským rozumem

Porozumění přichází pouze prožitkem a zkušeností. Nikoli logickým „pochopením“ slov.  Člověk může mít hodně vědomostí, ale přímá zkušenost všechno změní. Manager, který je sice odborně perfektně připraven, tak dokud nezíská určitou míru zkušenosti při řešení pracovních problémů, mívá většinou přílišná očekávání.  Často mu teprve realita ukáže, že nejen druzí, ale i on sám reaguje jinak, než si představoval. Příprava je fajn, ale realita je realita.

Komplikované situace  je  praktické konzultovat s lidmi, kterým důvěřujeme. S rodinou,  přáteli, zkušenými kolegy. Nebo i s mentorem.  Důvodem takového rozhovoru je prostá skutečnost, že  si  často vymýšlíme různé věci. Že míváme tendenci se zapojit do dramat, která ve skutečnosti ( v té síle jak si představujeme)  vlastně neexistují. Výsledkem  rozhovoru by mělo být uklidnění a opětovné nastartování zdravého uvažování.

V této době se objevuje zvláštní fenomén. A to ten, že lidé vlastně  nevěří věcem, které říkají.   Nepřemýšlet začíná být zvyk.  Jakýsi kulturní zvyk.

Nevěřím-li tomu, co říkám a tomu, co slyším přirozeně vzbuzuje  nejistotu. Vnitřní nestabilitu. Co dělat s přicházející nedůvěrou? Co se v nás děje, když jsme zpochybněni i my sami?  Tady pomůže jen a jen zdravý rozum.  Najít sílu, odvahu a  čas na to,   doopravdy myslet po svém. A to je doslova někdy luxus.

I když média jsou plná rad, založených na poznatcích z psychologie,  ani v krizi si neuděláme čas na sebereflexi a jejich realizaci. Víc než je zdrávo  prožíváme nekonečné smyčky vnitřního kritického dialogu. Příliš často se necháváme druhými  odklonit od našich plánů a cílů.  Proč uvažování nad tím, co je pro nás dobré přenecháváme jiným? Vedoucím, ředitelům, politikům, partnerům?

Proč se bojíme chyb?  Z mládí  známe poučku, že pouze chybami se člověk učí, ale přesto se ocitáme v panice před chybou, která by mohla nastat.

Přiznejte si, analyzovali jste v poslední době své reakce? Jste ti, kteří si stěžují? Na někoho, na něco…?   Možná, že si to ani neuvědomujete, protože je to tak snadné připojit se k dalším stěžovatelům, aniž byste o tom přemýšleli.  Stává se to nevědomým zvykem. Tlačíme povětšinou výkon a povinnosti nad únosnou míru. Pak není čas na vlastní názor. Povyšujeme výkon nad své zdraví.  Při letmém pohledu, jsem v tomto týdnu zaznamenala v médiích dvě úmrtí z přepracování.

Proč neradi zkoumáme svá pochybení? Chybí nám základní vztah a důvěra k sobě samým. V soukromí  své mysli jsme k sobě stejně nemilosrdně kritičtí jako k druhým. Bohužel podle poznatků psychologů , je míra vnitřní kritiky přímo úměrná míře používání zdravého rozumu.

Zlomme konečně společenský trend, kdy chyba je hanbou . Je  jen na nás, abychom pochopili za jakých podmínek se stává chyba růstovým prvkem našeho rozvoje. Výzvou.  Nebojme se analýzy svých slovních reakcí a činů. Tato reflexe je ve skutečnosti obyčejný „zdravý selský rozum“.  Ano, je tomu tak, že inteligentní úspěšný člověk používá „přátelský feedback“, který vede k přirozenému růstu a  k „mistrovství“.

Takovému člověku se budou snadněji řešit situace s lidmi, kteří se ho snaží přinutit, aby zůstal zapojen v jejich traumatech a procesu dramat. Kdo mu asi pak řekne, že takové jednání je nerozumné? Není to náhodou zrovna ten zdravý selský rozum?

K čemu je ještě dobré si rozum pěstovat?  Jednoznačně podporuje naši odvahu, neagresivní schopnost říkat své požadavky a představy.  Ono není třeba „tlačit na pilu“, ale je naší povinností, říkat šéfům i partnerům,  že nám stojí na noze, když nám na ní stojí. Je to rozumné a je to také naší povinností k životu.

Největší komunikační prostředek není internet, není jím ani jazyk, ale celé naše tělo, které „následkem neúspěchu a nevyjádřením našich potřeb“ posléze trpí nejrůznějšími nemocemi.

Vzpomeňme si na to, co jsme věděli již dávno, znovu rehabilitujme, porozumění, že smyslem života (nejen z mého pohledu) jsou vztahy. Ty totiž určují jeho kvalitu.

Ať sedím v rozpadlé chaloupce v Krkonoších nebo piji drink u oceánu, tak pořád uvnitř svého těla, jsem to JÁ s „nějakým“ vztahem k sobě samé  a  s dovedností, jak umím navazovat a udržet mezilidské vztahy.

V čase „láskyplných emocí“ nezapomeňme proto na zdravý rozum a nemusí být selský.

 

 

TV

 

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *